Jak jsme začínali, aneb jak jsme v Beskydech skončili

Někdy na jaře 92 roku jsem se pachtil se svým kamarádem Radkem pěšky, aniž vím už proč, na Ondřejník a každý z nás táhl na hřbetě 35-kilový pytel trubek. Tehdy jsme jim říkali ZK 15 a byla to pro nás fantastická letadla. Uprostřed našeho volného stoupání vzhůru po modré značce, když už nám dech nestačil a oči pro hojný pot neviděly, nás doběhl tehdy ztepilý mládenec s malým batohem na zádech. Přeptal se nás na naše duševní zdraví, pak krátce pohovořil o výstavbě lešení na Ondřejníku a zmizel. Když jsme na kopec dorazili i my on už svahoval vysoko nad startem a občas přitočil termiku. Přistávali jsme spolu u Dřevaře a Jarda Jindra zvaný Jája, jak se jmenoval onen ztepilý mladík, sbalil padák a křepce odkráčel do druhého kola nahoru. My jsme další výstup neriskovali a šli jsme dolů a na pivo. Myslím si , že tehdy večer jsme, s Radkem Václavíkem začali poprvé uvažovat o tom, že bychom to mohli také zkusit.

Mezitím, po vítězné revoluci tentokráte listopadové, definitivně zkrachovala naše matka – Svazarm, a tím skončily i různé „výdobytky“ předchozí společnosti, z nichž pro rogalisty byl nejdůležitější ten, který hovořil o povolených a schválených startovacích a přistávacích plochách – pro nás v Beskydech. K rogalistům jsem se přidal v zimě v r 1979 a rampu na Ondřejníku, velkou jako taneční parket, jsem pomáhal stavět i já. Stále si myslím, že by mněl někdo z pamětníků tuto dobu zknižnit. Určitě by bylo zajímavé sledovat vývoj a strasti „báječných mužů na létajících strojích“ jakož i sledovat první pokusy padáčkářů při přelétávání vysokého napětí pod Javorovým. Snad se jednou někdo najde! Než však skončila éra taneční rampy na Ondřejníku odletěl jsem z ní na prvním, slavném padákovém kluzáku našeho klubu – Boomerangu od Jáji – který existuje dodnes, ač je již v důchodu a řadu let nelétá. Na podzim v roce 92 rogalisti rampu zbourali a lesní závod ve Frenštátě plochu zalesnil a oplotil.

Stateční mužové, samozřejmě, létali dál. Oplocenka neoplocenka, výsadba nevýsadba a navíc ke všemu začal zarůstat i jihovýchodní start na Ondřejníku zvaný“Buky“. Padáčkářů přibývalo a lešenářů ubývalo ale postupně se ukazovalo, že Ondřejník bude i pro ně nepostradatelný. A tak hynula jedna výsadba a oplocenka za druhou. Když jsme se v roce 1994, s Jájou, objevili na lesní správě ve Frenštátě tak její představitelé zajásali – konečně mohou po někom žádat náhradu škod, které za dva roky utrpěli! Mám dojem, že šlo tenkrát o čtyřicet tisíc korun.

Další dva roky jsme chodili po úřadech, psali žádosti a vysvětlovali naše záměry tak dlouho, až se představy všech zúčastněných stran sblížili. Nás, tehdy samozvaných představitelů BLK, vedení lesní správy ve Frenštátě zastoupené vedoucím správy ing.V.Pavlem a posléze i odborem ochrany životního prostředí ve FM zastoupené ing.Páleníkovou a ing.Vyvijalem. V roce 1996 došlo k vynětí plochy startoviště na Ondřejníku z lesního půdního fondu a tato plocha byla smluvně pronajata BLK na dobu pěti let od 1.1.1997 do 31.12.2001. V této fázi jednání se k nám připojil Zdeněk Trčka , který převzal na svá bedra osud „Stolovky“ a přistávačky pod ní. Problémem zůstávala Tabáškova louka, kde se situace, díky Zdeňkovi, uklidnila až o rok později.

BLK si tím pádem vzal na sebe těžký úkol – zajistit finanční prostředky na úhradu pronajatých startovacích ploch pro všechny ty, kteří mají létání rádi.

Díky finančním prostředkům o které jsme se přičinili ,formou členských příspěvků, my všichni kterým nejsou podmínky pro létání v Beskydech lhostejné, díky prvotní finanční injekci LAA kterou nám pustil do žíly tehdejší hlavní inspektor paraglidingu Ríša Ploss, jsme přežívali až do konce 99 roku. V roce 2000 začaly problémy se zajišťováním finančních prostředků pro zaplacení nájmů a situaci nakonec zachránili firmy MAC a SKY a přispěl i Gradient. Vypadalo to tak, jakoby padáčkářů „ubylo“. Kdo však chodí létat ví, jak jsou startoviště plná za příznivých „leteckých“ dnů. Asi bude jen nás všech, jestli dokážeme přesvědčit naše kamarády o nutnosti zaplacení členských příspěvků případně zda vyhledáme distributora sami! Při této příležitosti, chci vyjádřit, jménem výboru BLK, poděkování panu Zdeňkovi Trčkovi a jeho spolupracovníkům J.Večerkovi a M.Krhutovi za letitou a nevděčnou práci při distribuci členských permanentek a práci při zajišťování administrativy klubu. Pánové díky, bez vás a vaší práce by to opravdu nešlo!

V nově vyniklých vlastnických vztazích naší společnosti se zkrátka musíme „vyrovnat“ s tím, že vlastník lesa nebo polnosti nás na svůj pozemek buď vpustí, za dohodnutý peníz, a nebo ne a pak se budeme muset s touto skutečností smířit. Pokud se s tím někdo nesmíří, pak to jsou jeho problémy s majiteli, ovšem s důsledky pro nás všechny. Kdo podobnou situaci zažil na vlastní kůži v cizině tak ví o čem mluvím. Přesto si ještě nemůžu odpustit povzdech nad skutečností, že na jedné straně létáme ověšeni drahými přístroji a na stále dražších padácích, na straně druhé nejsme ochotni zaplatit členský příspěvek, kterýžto nám umožní bezproblémově provádět naši oblíbenou činnost.

Přes různé nedostatky ve své činnosti se BLK stal uznávaným partnerem jak pro majitele lesů, vod a strání tak pro státní úřady a jiné instituce. Získali jsme si respekt pro svou snahu a výsledky naší práce. Vtiskli jsme jistá, velmi volná, pravidla hry takovým individualistům jakými bezesporu jsme. Přičemž největším paradoxem je skutečnost, že práci BLK zlehčují především ti, kteří využívají, zadarmo, námi pronajatých a zaplacených ploch. Asi si málokdo z nich uvědomuje, že náš sport vystoupil z anonymity. Třeba tím, že jsou v našich řadách státní reprezentanti. V nedávné minulosti to byli pánové Roman Lednik a ing.Petr Reček v současnosti to jsou Milan Michna a Tomáš Lednik. V našem kraji vznikly a úspěšně podnikají, nejen v ČR, firmy vyrábějící padákovou techniku MAC a SKY. Vědí o nás představitelé přilehlých měst a obcí a při různých jednáních podpořili naše požadavky – byť jim občas vyrábíme vrásky na čele.

Vypadá to tak, že rok 2001 bude přelomový nejen tím, že se budeme snažit o prodloužení startovačky na Ondřejníku, souhlas majitele pozemku již máme, ale výbor musí přehodnotit koncepci činnosti klubu a hledat i nové možnosti jak zajistit finanční prostředky třeba pro výše zmíněnou akci! V příštím období proběhne i jednání s lesním závodem Ostravice, protože na Stolovce rostou smrčky rychleji než je zdrávo a startoviště zarůstá. Všechno se „musí“, ale členové výboru BLK vykonávají funkce zadarmo, ve svém volném čase a ještě „bojují“ o podporu své činnosti mezi padáčkáři! Bylo by příjemné kdyby došlo i k prohlédnutí těch, kteří létají a klub nepodporují.

Výbor BLK zastává názor, že bychom se měli do budoucna spíše sjednotit, my všichni kteří chceme v Beskydech létat bez jakýchkoliv problémů. Nehledat spory ve smyslu připomínek k naší činnosti na stránkách SkyFly, přičemž chci zdůraznit, že se konstruktivní kritice nevyhýbáme. Je a bude stále zapotřebí šířit pravdivé informace o tom, že BLK je v současné době jediný subjekt, uznávaný partner majiteli různých pozemků, který má smluvně uvedené (viz zápis VH BLK) letové plochy v pronájmu pro členy svého klubu.

Členství v BLK bylo deklarováno, včetně plnění členských povinností ve stanovách klubu a kdo si nebude plnit své členské povinnosti neměl by používat smluvní plochy a tudíž výhod člena klubu. Úmyslně píšu neměl by, protože nikdo z členů výboru případně členů klubu nemá a nebude mít nikdy právo někoho vyvézt nebo pokutovat za neoprávněné vniknutí na vyčleněnou a pronajatou plochu. Na druhé straně by si každý takovýto“svobodný letec“ mněl uvědomit důsledky volného létání bez hranic a hlavně bez zaplacení pro nás všechny! Naše demokratická společnost dospěla k pravidlům, bez kterých se nedá žít aniž bychom poškozovali práva jiných občanů této země. Třeba jejich soukromý majetek naším neoprávněným vstupem na jejich pozemek. Asi by se z počátku nic nedělo a asi by svobodní letci v malém množství určitou dobu přežili ale to jen do okamžiku, než by se majitelé rozhodli svůj majetek chránit. A věřte nebo ne zákonných prostředků je dost na to, aby byli majitelé schopni uhájit svá práva i v nadmořské výšce Ondřejníku. Představa je to velmi chmurná ale reálná. Zkusme raději najít dosti vnitřní síly ke stejné pokoře s jakou přistupujeme k létání, k plnění základních povinností občana této země.

Karel Janků
člen výboru BLK
rok 2002

PS: Omlouvám se všem, kteří se podíleli na práci BLK a na které jsem zapomněl.
Věk se dostavil v plné parádě…